Provoz zvířecího útulku určitě není jednoduchou záležitostí. Je to navíc velice smutné povolání. Člověk si ochočil kdysi dávno zvíře, přizpůsobil ho svému životu tak, že už se bez člověka neobejde a pak ho s klidným svědomím opustí. Pochopitelně, že nejsou všechna zvířata v útulcích pouze proto, že je někdo prostě vyhodil z domova, protože je zvíře přestalo bavit. Jsou tu i takoví chlupáči, kteří o svého páníčka přišli. Třeba z důvodů úmrtí nebo těžkého onemocnění a dlouhodobé hospitalizace v nemocnici. Jedním z míst, kde poskytují azyl opuštěným zvířatům, je i Útulek pro opuštěná zvířata v pražské Troji. Za jeden rok se tu vystřídá až tři tisíce psů a koček. Tento útulek spolupracuje s policií, hasiči, a dokonce i armádou.
– Když se zvíře odchytí, dostane se do péče veterináře.
– Ten zjistí, jestli zvíře netrpí nějakou chorobou.
– Pak se začne hledat majitel.
Je docela povzbudivé, že přes šedesát procent zvířat se vrací do svého domova.Prostě se jen vydali špatnou cestou a zabloudili.
Potřebují domov
V útulku je provozní doba čtyřiadvacetihodinová. Běžně se stává, že někdo přiveze nalezené zvířátko třeba o půlnoci. Některá zvířátka jsou tu jen chvilku, ale některá tu stráví zbytek svého života. To jsou asi ty nejsmutnější případy. Pokud byste útulek (jakýkoliv, nejen ten v Troji) navštívili, určitě by vás ty pohledy vzaly za srdce. Zvláště u psů.
· Někteří skáčou jako posedlí.
· Někteří se třesou v koutku.
· Ale většinou stojí, opřeni o mříže a jejich oči mluví za ně.
V útulku se sice nemají špatně, protože lidé, kteří se o ně starají, mají ke zvířatům kladný vztah. Dostávají potravu, ošetřovatelé s nimi chodí na procházku a určitě se jim věnují, jak jen je v jejich silách. Jenže tahle smečka je pro ně příliš veliká. Jim by docela stačilo láskyplné pohlazení od jednoho člověka, který by byl jen jejich.