Blog

Ze všeho nejdřív je třeba zmínit, co je vůbec ekonomika jako celek. Jedná se vlastně o jakýsi výsledek hospodaření daného subjektu (společnosti, jednotlivce nebo třeba státu). Všechny ekonomické aktivity podléhají kontrole z hlediska legislativy a také je třeba z nich odvádět státu daně. To se ne každému líbí, což dává prostor pro vznik tzv. stínové ekonomiky.

Stínová ekonomika se definuje jako ekonomická aktivita, která není zachycena v celkovém souhrnu. Typickým příkladem je například práce na černo. Kromě již zmíněného daňového úniku jsou jejími důvody existence také nedostatečně rozvinutá ekonomika (poptávka nestačí vyhovovat nabídce) nebo je v daném místě zakázána. Rozdělit se dá vlastně na tři typy:

1. Produkce domácností neboli různé přátelské služby – opravy, údržba, pomoc při stavbě domu svépomocí apod.
2. Šedá ekonomika neboli činnost těsně na hraně zákona s cílem skrýt se před úřady za účelem neplacení daní.
3. Černá ekonomika pak představuje nezákonné činnosti, které se vyznačují silně nelegálními oblastmi, jako je prodej drog, prostituce, krádeže a jiné.

Pro lepší srozumitelnost můžeme uvést ilegální aktivity černé ekonomiky, jako jsou obchod s kradeným zbožím, drogami, hazardními hrami, prostituce, pašování či podvody, nebo v případě nepeněžní transakce třeba výměna drog, pašovaného či kradeného zboží, pěstování drog pro vlastní spotřebu či krádeže pro vlastní spotřebu. Do šedé lze zařadit činnosti, které nejsou tolik závažné. Patří sem například utajené příjmy ze samozaměstnání, utajené mzdy nebo platy (také jejich části) či nabytý majetek vztahující se k legálnímu zboží a službám, také zaměstnanecké slevy a funkční požitky, přátelská výpomoc za odměnu – v nepeněžní sféře potom třeba na oplátku za službu jinou.

Měření je velmi složité, protože vlastně neznámé přesné hodnoty, pomocí kterých bychom se dobrali přesného výsledku. Mezi přímé metody patří:

• Výběrová šetření pomocí dotazníků – ne příliš věrohodný zdroj informací
• Fiskální metoda neboli měření založeno na údajích, které poskytne daňový úřad prostřednictvím namátkových kontrol

Do nepřímého měření spadá metoda rozporu, kterou lze provádět mnoha způsoby. V každém případě je výsledkem hodnota velmi nepřesná.

Ze všeho nejdřív je třeba zmínit, co je vůbec ekonomika jako celek. Jedná se vlastně o jakýsi výsledek hospodaření daného subjektu (společnosti, jednotlivce nebo třeba státu). Všechny ekonomické aktivity podléhají kontrole z hlediska legislativy a také je třeba z nich odvádět státu daně. To se ne každému líbí, což dává prostor pro vznik tzv. stínové ekonomiky.

Stínová ekonomika se definuje jako ekonomická aktivita, která není zachycena v celkovém souhrnu. Typickým příkladem je například práce na černo. Kromě již zmíněného daňového úniku jsou jejími důvody existence také nedostatečně rozvinutá ekonomika (poptávka nestačí vyhovovat nabídce) nebo je v daném místě zakázána. Rozdělit se dá vlastně na tři typy:

1. Produkce domácností neboli různé přátelské služby – opravy, údržba, pomoc při stavbě domu svépomocí apod.
2. Šedá ekonomika neboli činnost těsně na hraně zákona s cílem skrýt se před úřady za účelem neplacení daní.
3. Černá ekonomika pak představuje nezákonné činnosti, které se vyznačují silně nelegálními oblastmi, jako je prodej drog, prostituce, krádeže a jiné.

Pro lepší srozumitelnost můžeme uvést ilegální aktivity černé ekonomiky, jako jsou obchod s kradeným zbožím, drogami, hazardními hrami, prostituce, pašování či podvody, nebo v případě nepeněžní transakce třeba výměna drog, pašovaného či kradeného zboží, pěstování drog pro vlastní spotřebu či krádeže pro vlastní spotřebu. Do šedé lze zařadit činnosti, které nejsou tolik závažné. Patří sem například utajené příjmy ze samozaměstnání, utajené mzdy nebo platy (také jejich části) či nabytý majetek vztahující se k legálnímu zboží a službám, také zaměstnanecké slevy a funkční požitky, přátelská výpomoc za odměnu – v nepeněžní sféře potom třeba na oplátku za službu jinou.

Měření je velmi složité, protože vlastně neznámé přesné hodnoty, pomocí kterých bychom se dobrali přesného výsledku. Mezi přímé metody patří:

• Výběrová šetření pomocí dotazníků – ne příliš věrohodný zdroj informací
• Fiskální metoda neboli měření založeno na údajích, které poskytne daňový úřad prostřednictvím namátkových kontrol

Do nepřímého měření spadá metoda rozporu, kterou lze provádět mnoha způsoby. V každém případě je výsledkem hodnota velmi nepřesná.

Ze všeho nejdřív je třeba zmínit, co je vůbec ekonomika jako celek. Jedná se vlastně o jakýsi výsledek hospodaření daného subjektu (společnosti, jednotlivce nebo třeba státu). Všechny ekonomické aktivity podléhají kontrole z hlediska legislativy a také je třeba z nich odvádět státu daně. To se ne každému líbí, což dává prostor pro vznik tzv. stínové ekonomiky.

Stínová ekonomika se definuje jako ekonomická aktivita, která není zachycena v celkovém souhrnu. Typickým příkladem je například práce na černo. Kromě již zmíněného daňového úniku jsou jejími důvody existence také nedostatečně rozvinutá ekonomika (poptávka nestačí vyhovovat nabídce) nebo je v daném místě zakázána. Rozdělit se dá vlastně na tři typy:

1. Produkce domácností neboli různé přátelské služby – opravy, údržba, pomoc při stavbě domu svépomocí apod.
2. Šedá ekonomika neboli činnost těsně na hraně zákona s cílem skrýt se před úřady za účelem neplacení daní.
3. Černá ekonomika pak představuje nezákonné činnosti, které se vyznačují silně nelegálními oblastmi, jako je prodej drog, prostituce, krádeže a jiné.

Pro lepší srozumitelnost můžeme uvést ilegální aktivity černé ekonomiky, jako jsou obchod s kradeným zbožím, drogami, hazardními hrami, prostituce, pašování či podvody, nebo v případě nepeněžní transakce třeba výměna drog, pašovaného či kradeného zboží, pěstování drog pro vlastní spotřebu či krádeže pro vlastní spotřebu. Do šedé lze zařadit činnosti, které nejsou tolik závažné. Patří sem například utajené příjmy ze samozaměstnání, utajené mzdy nebo platy (také jejich části) či nabytý majetek vztahující se k legálnímu zboží a službám, také zaměstnanecké slevy a funkční požitky, přátelská výpomoc za odměnu – v nepeněžní sféře potom třeba na oplátku za službu jinou.

Měření je velmi složité, protože vlastně neznámé přesné hodnoty, pomocí kterých bychom se dobrali přesného výsledku. Mezi přímé metody patří:

• Výběrová šetření pomocí dotazníků – ne příliš věrohodný zdroj informací
• Fiskální metoda neboli měření založeno na údajích, které poskytne daňový úřad prostřednictvím namátkových kontrol

Do nepřímého měření spadá metoda rozporu, kterou lze provádět mnoha způsoby. V každém případě je výsledkem hodnota velmi nepřesná.

Ze všeho nejdřív je třeba zmínit, co je vůbec ekonomika jako celek. Jedná se vlastně o jakýsi výsledek hospodaření daného subjektu (společnosti, jednotlivce nebo třeba státu). Všechny ekonomické aktivity podléhají kontrole z hlediska legislativy a také je třeba z nich odvádět státu daně. To se ne každému líbí, což dává prostor pro vznik tzv. stínové ekonomiky.

Stínová ekonomika se definuje jako ekonomická aktivita, která není zachycena v celkovém souhrnu. Typickým příkladem je například práce na černo. Kromě již zmíněného daňového úniku jsou jejími důvody existence také nedostatečně rozvinutá ekonomika (poptávka nestačí vyhovovat nabídce) nebo je v daném místě zakázána. Rozdělit se dá vlastně na tři typy:

1. Produkce domácností neboli různé přátelské služby – opravy, údržba, pomoc při stavbě domu svépomocí apod.
2. Šedá ekonomika neboli činnost těsně na hraně zákona s cílem skrýt se před úřady za účelem neplacení daní.
3. Černá ekonomika pak představuje nezákonné činnosti, které se vyznačují silně nelegálními oblastmi, jako je prodej drog, prostituce, krádeže a jiné.

Pro lepší srozumitelnost můžeme uvést ilegální aktivity černé ekonomiky, jako jsou obchod s kradeným zbožím, drogami, hazardními hrami, prostituce, pašování či podvody, nebo v případě nepeněžní transakce třeba výměna drog, pašovaného či kradeného zboží, pěstování drog pro vlastní spotřebu či krádeže pro vlastní spotřebu. Do šedé lze zařadit činnosti, které nejsou tolik závažné. Patří sem například utajené příjmy ze samozaměstnání, utajené mzdy nebo platy (také jejich části) či nabytý majetek vztahující se k legálnímu zboží a službám, také zaměstnanecké slevy a funkční požitky, přátelská výpomoc za odměnu – v nepeněžní sféře potom třeba na oplátku za službu jinou.

Měření je velmi složité, protože vlastně neznámé přesné hodnoty, pomocí kterých bychom se dobrali přesného výsledku. Mezi přímé metody patří:

• Výběrová šetření pomocí dotazníků – ne příliš věrohodný zdroj informací
• Fiskální metoda neboli měření založeno na údajích, které poskytne daňový úřad prostřednictvím namátkových kontrol

Do nepřímého měření spadá metoda rozporu, kterou lze provádět mnoha způsoby. V každém případě je výsledkem hodnota velmi nepřesná.

Ze všeho nejdřív je třeba zmínit, co je vůbec ekonomika jako celek. Jedná se vlastně o jakýsi výsledek hospodaření daného subjektu (společnosti, jednotlivce nebo třeba státu). Všechny ekonomické aktivity podléhají kontrole z hlediska legislativy a také je třeba z nich odvádět státu daně. To se ne každému líbí, což dává prostor pro vznik tzv. stínové ekonomiky.

Stínová ekonomika se definuje jako ekonomická aktivita, která není zachycena v celkovém souhrnu. Typickým příkladem je například práce na černo. Kromě již zmíněného daňového úniku jsou jejími důvody existence také nedostatečně rozvinutá ekonomika (poptávka nestačí vyhovovat nabídce) nebo je v daném místě zakázána. Rozdělit se dá vlastně na tři typy:

1. Produkce domácností neboli různé přátelské služby – opravy, údržba, pomoc při stavbě domu svépomocí apod.
2. Šedá ekonomika neboli činnost těsně na hraně zákona s cílem skrýt se před úřady za účelem neplacení daní.
3. Černá ekonomika pak představuje nezákonné činnosti, které se vyznačují silně nelegálními oblastmi, jako je prodej drog, prostituce, krádeže a jiné.

Pro lepší srozumitelnost můžeme uvést ilegální aktivity černé ekonomiky, jako jsou obchod s kradeným zbožím, drogami, hazardními hrami, prostituce, pašování či podvody, nebo v případě nepeněžní transakce třeba výměna drog, pašovaného či kradeného zboží, pěstování drog pro vlastní spotřebu či krádeže pro vlastní spotřebu. Do šedé lze zařadit činnosti, které nejsou tolik závažné. Patří sem například utajené příjmy ze samozaměstnání, utajené mzdy nebo platy (také jejich části) či nabytý majetek vztahující se k legálnímu zboží a službám, také zaměstnanecké slevy a funkční požitky, přátelská výpomoc za odměnu – v nepeněžní sféře potom třeba na oplátku za službu jinou.

Měření je velmi složité, protože vlastně neznámé přesné hodnoty, pomocí kterých bychom se dobrali přesného výsledku. Mezi přímé metody patří:

• Výběrová šetření pomocí dotazníků – ne příliš věrohodný zdroj informací
• Fiskální metoda neboli měření založeno na údajích, které poskytne daňový úřad prostřednictvím namátkových kontrol

Do nepřímého měření spadá metoda rozporu, kterou lze provádět mnoha způsoby. V každém případě je výsledkem hodnota velmi nepřesná.

Ze všeho nejdřív je třeba zmínit, co je vůbec ekonomika jako celek. Jedná se vlastně o jakýsi výsledek hospodaření daného subjektu (společnosti, jednotlivce nebo třeba státu). Všechny ekonomické aktivity podléhají kontrole z hlediska legislativy a také je třeba z nich odvádět státu daně. To se ne každému líbí, což dává prostor pro vznik tzv. stínové ekonomiky.

Stínová ekonomika se definuje jako ekonomická aktivita, která není zachycena v celkovém souhrnu. Typickým příkladem je například práce na černo. Kromě již zmíněného daňového úniku jsou jejími důvody existence také nedostatečně rozvinutá ekonomika (poptávka nestačí vyhovovat nabídce) nebo je v daném místě zakázána. Rozdělit se dá vlastně na tři typy:

1. Produkce domácností neboli různé přátelské služby – opravy, údržba, pomoc při stavbě domu svépomocí apod.
2. Šedá ekonomika neboli činnost těsně na hraně zákona s cílem skrýt se před úřady za účelem neplacení daní.
3. Černá ekonomika pak představuje nezákonné činnosti, které se vyznačují silně nelegálními oblastmi, jako je prodej drog, prostituce, krádeže a jiné.

Pro lepší srozumitelnost můžeme uvést ilegální aktivity černé ekonomiky, jako jsou obchod s kradeným zbožím, drogami, hazardními hrami, prostituce, pašování či podvody, nebo v případě nepeněžní transakce třeba výměna drog, pašovaného či kradeného zboží, pěstování drog pro vlastní spotřebu či krádeže pro vlastní spotřebu. Do šedé lze zařadit činnosti, které nejsou tolik závažné. Patří sem například utajené příjmy ze samozaměstnání, utajené mzdy nebo platy (také jejich části) či nabytý majetek vztahující se k legálnímu zboží a službám, také zaměstnanecké slevy a funkční požitky, přátelská výpomoc za odměnu – v nepeněžní sféře potom třeba na oplátku za službu jinou.

Měření je velmi složité, protože vlastně neznámé přesné hodnoty, pomocí kterých bychom se dobrali přesného výsledku. Mezi přímé metody patří:

• Výběrová šetření pomocí dotazníků – ne příliš věrohodný zdroj informací
• Fiskální metoda neboli měření založeno na údajích, které poskytne daňový úřad prostřednictvím namátkových kontrol

Do nepřímého měření spadá metoda rozporu, kterou lze provádět mnoha způsoby. V každém případě je výsledkem hodnota velmi nepřesná.

Co se týče sociálních sítí, okamžitě nám vyvstane v hlavě hned několik typů, samozřejmě ne všichni se dají seskládat do jakýchsi šuplíků, ale tohle třízení funguje ostatně naprosto stejně jako horoskopy, akorát tady je to zadarmo a člověku zůstane alespoň pár IQ bodů.

Sdíleči

Snad nejpočetnější skupina lidí. A teď je ale dobré oddělit tu tichou většinu, která občas, například jednou za rok něco vyplivne mezi své přátele, ať se na to podívají. Tihle lidé však, zdá se, nežijí ničím jiným, než sdílením a utvrzováním se v tom, že oni sdílejí jen to, co je třeba a že vlastně měli pravdu. Dají se také roztřídit do subskupin.

a) Motivátoři

Nejsou to jenom motivační texty do posilky, ale jsou to hlavně nikdy se nevzdávající jedinci, kteří se rádi dívají na západ slunce, zatímco se potí při šplhání skal života a do toho všeho se snaží najít anděla s dalším křídlem a točí koloběhem života. Pokud si rozjedete profil takového člověka, neuvidíte nic jiného, než motivační citáty, plné třpytivých efektů a nebo drsného válečnického ryku, kde nepovstat znamená padnout.

b) Páni politici

Navštívením profilu se rázem ocitáte ve světě ostrých názorů a politiky, kde všichni míří špatně, jenom my míříme vysoko, proto volte nás. A nejsou to jen agitační proslovy, ale také důsledné komentáře politického dění ve světě hoaxů a občasné probliknutí některých ne zrovna důvěřivých stránek a článků, jejichž autoři jsou bývalí komunisti.

c) Meme dealers a matky na mateřské

Dvě kategorie, které však mají něco společného = snaží se pobavit svoji úzkou bublinu spřízněných osob. Jedni si myslí, že využívají vysoce inteligentní humor, druhé (to jsou ty matky) se zmůžou většinou na mimoně a rádoby zábavné vtipy z manželského života. Obě skupiny toho mají skutečně více společného než se na první pohled zdá – spousta času.

Profíci

Sice jejich profil neoplývá kdejakým sdílecím nadšením, občas nějaký ten obrázek, ale pokud si rozkliknete informace, bude to, jako byste četli autobiografii. Uvidíte naprosto všechno, vyjmenované zaměstnavatele i firmy, odkazy na pracovní pozice a další. A taky to, že mají dvě děti a jsou rozvedení.

Tichá většina

Lidi, co si přidávají ostatní, občas sdílejí nějakou ptákovinu, ale většinou jsou fajn. Pokud nepropadnou kouzlu sociálních sítí. Nejhorší na tom ale je, že se i tak tajně smějí vtipům s mimoni, což by měl být hrdelní zločin pro kohokoliv staršího 5 let.

Co se týče sociálních sítí, okamžitě nám vyvstane v hlavě hned několik typů, samozřejmě ne všichni se dají seskládat do jakýchsi šuplíků, ale tohle třízení funguje ostatně naprosto stejně jako horoskopy, akorát tady je to zadarmo a člověku zůstane alespoň pár IQ bodů.

Sdíleči

Snad nejpočetnější skupina lidí. A teď je ale dobré oddělit tu tichou většinu, která občas, například jednou za rok něco vyplivne mezi své přátele, ať se na to podívají. Tihle lidé však, zdá se, nežijí ničím jiným, než sdílením a utvrzováním se v tom, že oni sdílejí jen to, co je třeba a že vlastně měli pravdu. Dají se také roztřídit do subskupin.

a) Motivátoři

Nejsou to jenom motivační texty do posilky, ale jsou to hlavně nikdy se nevzdávající jedinci, kteří se rádi dívají na západ slunce, zatímco se potí při šplhání skal života a do toho všeho se snaží najít anděla s dalším křídlem a točí koloběhem života. Pokud si rozjedete profil takového člověka, neuvidíte nic jiného, než motivační citáty, plné třpytivých efektů a nebo drsného válečnického ryku, kde nepovstat znamená padnout.

b) Páni politici

Navštívením profilu se rázem ocitáte ve světě ostrých názorů a politiky, kde všichni míří špatně, jenom my míříme vysoko, proto volte nás. A nejsou to jen agitační proslovy, ale také důsledné komentáře politického dění ve světě hoaxů a občasné probliknutí některých ne zrovna důvěřivých stránek a článků, jejichž autoři jsou bývalí komunisti.

c) Meme dealers a matky na mateřské

Dvě kategorie, které však mají něco společného = snaží se pobavit svoji úzkou bublinu spřízněných osob. Jedni si myslí, že využívají vysoce inteligentní humor, druhé (to jsou ty matky) se zmůžou většinou na mimoně a rádoby zábavné vtipy z manželského života. Obě skupiny toho mají skutečně více společného než se na první pohled zdá – spousta času.

Profíci

Sice jejich profil neoplývá kdejakým sdílecím nadšením, občas nějaký ten obrázek, ale pokud si rozkliknete informace, bude to, jako byste četli autobiografii. Uvidíte naprosto všechno, vyjmenované zaměstnavatele i firmy, odkazy na pracovní pozice a další. A taky to, že mají dvě děti a jsou rozvedení.

Tichá většina

Lidi, co si přidávají ostatní, občas sdílejí nějakou ptákovinu, ale většinou jsou fajn. Pokud nepropadnou kouzlu sociálních sítí. Nejhorší na tom ale je, že se i tak tajně smějí vtipům s mimoni, což by měl být hrdelní zločin pro kohokoliv staršího 5 let.

Co se týče sociálních sítí, okamžitě nám vyvstane v hlavě hned několik typů, samozřejmě ne všichni se dají seskládat do jakýchsi šuplíků, ale tohle třízení funguje ostatně naprosto stejně jako horoskopy, akorát tady je to zadarmo a člověku zůstane alespoň pár IQ bodů.

Sdíleči

Snad nejpočetnější skupina lidí. A teď je ale dobré oddělit tu tichou většinu, která občas, například jednou za rok něco vyplivne mezi své přátele, ať se na to podívají. Tihle lidé však, zdá se, nežijí ničím jiným, než sdílením a utvrzováním se v tom, že oni sdílejí jen to, co je třeba a že vlastně měli pravdu. Dají se také roztřídit do subskupin.

a) Motivátoři

Nejsou to jenom motivační texty do posilky, ale jsou to hlavně nikdy se nevzdávající jedinci, kteří se rádi dívají na západ slunce, zatímco se potí při šplhání skal života a do toho všeho se snaží najít anděla s dalším křídlem a točí koloběhem života. Pokud si rozjedete profil takového člověka, neuvidíte nic jiného, než motivační citáty, plné třpytivých efektů a nebo drsného válečnického ryku, kde nepovstat znamená padnout.

b) Páni politici

Navštívením profilu se rázem ocitáte ve světě ostrých názorů a politiky, kde všichni míří špatně, jenom my míříme vysoko, proto volte nás. A nejsou to jen agitační proslovy, ale také důsledné komentáře politického dění ve světě hoaxů a občasné probliknutí některých ne zrovna důvěřivých stránek a článků, jejichž autoři jsou bývalí komunisti.

c) Meme dealers a matky na mateřské

Dvě kategorie, které však mají něco společného = snaží se pobavit svoji úzkou bublinu spřízněných osob. Jedni si myslí, že využívají vysoce inteligentní humor, druhé (to jsou ty matky) se zmůžou většinou na mimoně a rádoby zábavné vtipy z manželského života. Obě skupiny toho mají skutečně více společného než se na první pohled zdá – spousta času.

Profíci

Sice jejich profil neoplývá kdejakým sdílecím nadšením, občas nějaký ten obrázek, ale pokud si rozkliknete informace, bude to, jako byste četli autobiografii. Uvidíte naprosto všechno, vyjmenované zaměstnavatele i firmy, odkazy na pracovní pozice a další. A taky to, že mají dvě děti a jsou rozvedení.

Tichá většina

Lidi, co si přidávají ostatní, občas sdílejí nějakou ptákovinu, ale většinou jsou fajn. Pokud nepropadnou kouzlu sociálních sítí. Nejhorší na tom ale je, že se i tak tajně smějí vtipům s mimoni, což by měl být hrdelní zločin pro kohokoliv staršího 5 let.

Co se týče sociálních sítí, okamžitě nám vyvstane v hlavě hned několik typů, samozřejmě ne všichni se dají seskládat do jakýchsi šuplíků, ale tohle třízení funguje ostatně naprosto stejně jako horoskopy, akorát tady je to zadarmo a člověku zůstane alespoň pár IQ bodů.

Sdíleči

Snad nejpočetnější skupina lidí. A teď je ale dobré oddělit tu tichou většinu, která občas, například jednou za rok něco vyplivne mezi své přátele, ať se na to podívají. Tihle lidé však, zdá se, nežijí ničím jiným, než sdílením a utvrzováním se v tom, že oni sdílejí jen to, co je třeba a že vlastně měli pravdu. Dají se také roztřídit do subskupin.

a) Motivátoři

Nejsou to jenom motivační texty do posilky, ale jsou to hlavně nikdy se nevzdávající jedinci, kteří se rádi dívají na západ slunce, zatímco se potí při šplhání skal života a do toho všeho se snaží najít anděla s dalším křídlem a točí koloběhem života. Pokud si rozjedete profil takového člověka, neuvidíte nic jiného, než motivační citáty, plné třpytivých efektů a nebo drsného válečnického ryku, kde nepovstat znamená padnout.

b) Páni politici

Navštívením profilu se rázem ocitáte ve světě ostrých názorů a politiky, kde všichni míří špatně, jenom my míříme vysoko, proto volte nás. A nejsou to jen agitační proslovy, ale také důsledné komentáře politického dění ve světě hoaxů a občasné probliknutí některých ne zrovna důvěřivých stránek a článků, jejichž autoři jsou bývalí komunisti.

c) Meme dealers a matky na mateřské

Dvě kategorie, které však mají něco společného = snaží se pobavit svoji úzkou bublinu spřízněných osob. Jedni si myslí, že využívají vysoce inteligentní humor, druhé (to jsou ty matky) se zmůžou většinou na mimoně a rádoby zábavné vtipy z manželského života. Obě skupiny toho mají skutečně více společného než se na první pohled zdá – spousta času.

Profíci

Sice jejich profil neoplývá kdejakým sdílecím nadšením, občas nějaký ten obrázek, ale pokud si rozkliknete informace, bude to, jako byste četli autobiografii. Uvidíte naprosto všechno, vyjmenované zaměstnavatele i firmy, odkazy na pracovní pozice a další. A taky to, že mají dvě děti a jsou rozvedení.

Tichá většina

Lidi, co si přidávají ostatní, občas sdílejí nějakou ptákovinu, ale většinou jsou fajn. Pokud nepropadnou kouzlu sociálních sítí. Nejhorší na tom ale je, že se i tak tajně smějí vtipům s mimoni, což by měl být hrdelní zločin pro kohokoliv staršího 5 let.