Blog

Co se týče sociálních sítí, okamžitě nám vyvstane v hlavě hned několik typů, samozřejmě ne všichni se dají seskládat do jakýchsi šuplíků, ale tohle třízení funguje ostatně naprosto stejně jako horoskopy, akorát tady je to zadarmo a člověku zůstane alespoň pár IQ bodů.

Sdíleči

Snad nejpočetnější skupina lidí. A teď je ale dobré oddělit tu tichou většinu, která občas, například jednou za rok něco vyplivne mezi své přátele, ať se na to podívají. Tihle lidé však, zdá se, nežijí ničím jiným, než sdílením a utvrzováním se v tom, že oni sdílejí jen to, co je třeba a že vlastně měli pravdu. Dají se také roztřídit do subskupin.

a) Motivátoři

Nejsou to jenom motivační texty do posilky, ale jsou to hlavně nikdy se nevzdávající jedinci, kteří se rádi dívají na západ slunce, zatímco se potí při šplhání skal života a do toho všeho se snaží najít anděla s dalším křídlem a točí koloběhem života. Pokud si rozjedete profil takového člověka, neuvidíte nic jiného, než motivační citáty, plné třpytivých efektů a nebo drsného válečnického ryku, kde nepovstat znamená padnout.

b) Páni politici

Navštívením profilu se rázem ocitáte ve světě ostrých názorů a politiky, kde všichni míří špatně, jenom my míříme vysoko, proto volte nás. A nejsou to jen agitační proslovy, ale také důsledné komentáře politického dění ve světě hoaxů a občasné probliknutí některých ne zrovna důvěřivých stránek a článků, jejichž autoři jsou bývalí komunisti.

c) Meme dealers a matky na mateřské

Dvě kategorie, které však mají něco společného = snaží se pobavit svoji úzkou bublinu spřízněných osob. Jedni si myslí, že využívají vysoce inteligentní humor, druhé (to jsou ty matky) se zmůžou většinou na mimoně a rádoby zábavné vtipy z manželského života. Obě skupiny toho mají skutečně více společného než se na první pohled zdá – spousta času.

Profíci

Sice jejich profil neoplývá kdejakým sdílecím nadšením, občas nějaký ten obrázek, ale pokud si rozkliknete informace, bude to, jako byste četli autobiografii. Uvidíte naprosto všechno, vyjmenované zaměstnavatele i firmy, odkazy na pracovní pozice a další. A taky to, že mají dvě děti a jsou rozvedení.

Tichá většina

Lidi, co si přidávají ostatní, občas sdílejí nějakou ptákovinu, ale většinou jsou fajn. Pokud nepropadnou kouzlu sociálních sítí. Nejhorší na tom ale je, že se i tak tajně smějí vtipům s mimoni, což by měl být hrdelní zločin pro kohokoliv staršího 5 let.

Co se týče sociálních sítí, okamžitě nám vyvstane v hlavě hned několik typů, samozřejmě ne všichni se dají seskládat do jakýchsi šuplíků, ale tohle třízení funguje ostatně naprosto stejně jako horoskopy, akorát tady je to zadarmo a člověku zůstane alespoň pár IQ bodů.

Sdíleči

Snad nejpočetnější skupina lidí. A teď je ale dobré oddělit tu tichou většinu, která občas, například jednou za rok něco vyplivne mezi své přátele, ať se na to podívají. Tihle lidé však, zdá se, nežijí ničím jiným, než sdílením a utvrzováním se v tom, že oni sdílejí jen to, co je třeba a že vlastně měli pravdu. Dají se také roztřídit do subskupin.

a) Motivátoři

Nejsou to jenom motivační texty do posilky, ale jsou to hlavně nikdy se nevzdávající jedinci, kteří se rádi dívají na západ slunce, zatímco se potí při šplhání skal života a do toho všeho se snaží najít anděla s dalším křídlem a točí koloběhem života. Pokud si rozjedete profil takového člověka, neuvidíte nic jiného, než motivační citáty, plné třpytivých efektů a nebo drsného válečnického ryku, kde nepovstat znamená padnout.

b) Páni politici

Navštívením profilu se rázem ocitáte ve světě ostrých názorů a politiky, kde všichni míří špatně, jenom my míříme vysoko, proto volte nás. A nejsou to jen agitační proslovy, ale také důsledné komentáře politického dění ve světě hoaxů a občasné probliknutí některých ne zrovna důvěřivých stránek a článků, jejichž autoři jsou bývalí komunisti.

c) Meme dealers a matky na mateřské

Dvě kategorie, které však mají něco společného = snaží se pobavit svoji úzkou bublinu spřízněných osob. Jedni si myslí, že využívají vysoce inteligentní humor, druhé (to jsou ty matky) se zmůžou většinou na mimoně a rádoby zábavné vtipy z manželského života. Obě skupiny toho mají skutečně více společného než se na první pohled zdá – spousta času.

Profíci

Sice jejich profil neoplývá kdejakým sdílecím nadšením, občas nějaký ten obrázek, ale pokud si rozkliknete informace, bude to, jako byste četli autobiografii. Uvidíte naprosto všechno, vyjmenované zaměstnavatele i firmy, odkazy na pracovní pozice a další. A taky to, že mají dvě děti a jsou rozvedení.

Tichá většina

Lidi, co si přidávají ostatní, občas sdílejí nějakou ptákovinu, ale většinou jsou fajn. Pokud nepropadnou kouzlu sociálních sítí. Nejhorší na tom ale je, že se i tak tajně smějí vtipům s mimoni, což by měl být hrdelní zločin pro kohokoliv staršího 5 let.

Rýma je hodně nepříjemná, jak u dospělých tak u dětí, hlavně u těch maličkých. Jak se jí u dětí i dospělých zbavit tak, abyste nemuseli brát kila chemie? U rýmy se povídá, že neléčená trvá týden a léčená sedm dní. Rýma se prostě uspěchat nedá, musíte jí dát čas. Ale určitě jí můžete trochu napomoci, aby proběhla co nejrychleji a s co nejlehčím průběhem.

·         Babské rady
Naše babičky určitě ví, jak si s pořádnou rýmou poradit a je dobré se jich zeptat, pokud si nepamatujete, jak vás léčily dětství. Pokud máte rýmu zaraženou, je potřeba ji nejdříve rozproudit. K posteli si klidně dejte nakrájenou cibuli, která rýmu dokáže spolehlivě spustit a uvolnit tím dutiny. Pomůže i pokud rýma již teče. Jako další klidně zkuste rýmovník, tato rostlina má úžasné účinky a uvolní rychle ucpaný nos. Doplňujte pravidelně ve velkých dávkách vitamín C. Dejte si citrusy nebo třeba kiwi.
Skvělá věc na rýmu je také konvička, za pomocí které se proplachuje nos a zbavuje se přebytečných hlenů. Tato metoda je šetrná ke sliznicím a dokáže opravdu uvolnit ucpaný a zahleněný nos.
·         Přírodní produkty
Pokud neradi používáte chemii a léky na obyčejnou rýmu, zaměřte se na přírodní produkty. Ty jsou dnes poměrně hodně oblíbené a dají se sehnat i v obyčejných lékárnách. Nejde jen o moderní homeopatika ale třeba o bylinné čaje. Zkuste třeba šípkový či kopřivový. Výborné jsou také přírodní produkty jako je psí sádlo, různé bylinné sirupy (třeba ze smrkových výhonků, pampeliškový, mátový a tak dále).

·         Jak u dětí
Rýma u malých dětí, které ještě neumí smrkat je opravdu velice nepříjemná. Nejjednodušší způsob jak dětem uvolnit nos je odsát rýmu za pomoci elektrické odsávačky a poté propláchnout nos některým z fyziologických roztoků k tomu určených. Neodsávejte však nos často, mnohdy stačí nos propláchnout a rýma vyteče sama. Když je nos čistý, můžete kápnout léčivé kapky do nosu, které pomáhají i na uvolnění zduřelé sliznice. No a takhle prostě postupujete, dokud rýma nezmizí.

Rýma je hodně nepříjemná, jak u dospělých tak u dětí, hlavně u těch maličkých. Jak se jí u dětí i dospělých zbavit tak, abyste nemuseli brát kila chemie? U rýmy se povídá, že neléčená trvá týden a léčená sedm dní. Rýma se prostě uspěchat nedá, musíte jí dát čas. Ale určitě jí můžete trochu napomoci, aby proběhla co nejrychleji a s co nejlehčím průběhem.

·         Babské rady
Naše babičky určitě ví, jak si s pořádnou rýmou poradit a je dobré se jich zeptat, pokud si nepamatujete, jak vás léčily dětství. Pokud máte rýmu zaraženou, je potřeba ji nejdříve rozproudit. K posteli si klidně dejte nakrájenou cibuli, která rýmu dokáže spolehlivě spustit a uvolnit tím dutiny. Pomůže i pokud rýma již teče. Jako další klidně zkuste rýmovník, tato rostlina má úžasné účinky a uvolní rychle ucpaný nos. Doplňujte pravidelně ve velkých dávkách vitamín C. Dejte si citrusy nebo třeba kiwi.
Skvělá věc na rýmu je také konvička, za pomocí které se proplachuje nos a zbavuje se přebytečných hlenů. Tato metoda je šetrná ke sliznicím a dokáže opravdu uvolnit ucpaný a zahleněný nos.
·         Přírodní produkty
Pokud neradi používáte chemii a léky na obyčejnou rýmu, zaměřte se na přírodní produkty. Ty jsou dnes poměrně hodně oblíbené a dají se sehnat i v obyčejných lékárnách. Nejde jen o moderní homeopatika ale třeba o bylinné čaje. Zkuste třeba šípkový či kopřivový. Výborné jsou také přírodní produkty jako je psí sádlo, různé bylinné sirupy (třeba ze smrkových výhonků, pampeliškový, mátový a tak dále).

·         Jak u dětí
Rýma u malých dětí, které ještě neumí smrkat je opravdu velice nepříjemná. Nejjednodušší způsob jak dětem uvolnit nos je odsát rýmu za pomoci elektrické odsávačky a poté propláchnout nos některým z fyziologických roztoků k tomu určených. Neodsávejte však nos často, mnohdy stačí nos propláchnout a rýma vyteče sama. Když je nos čistý, můžete kápnout léčivé kapky do nosu, které pomáhají i na uvolnění zduřelé sliznice. No a takhle prostě postupujete, dokud rýma nezmizí.

Doller není jen tak ledajakým diářem. Dá se říct, že samotný diář této značky je tak trochu filozofie. Pokud se zajímáte, jak lze následný úspěch prostřednictvím tohoto pomocníka dosáhnout, čtěte dále, případně pro další informace nabízíme článek , se kterým se nepochybně ztotožníte.

Co je to Doller?

Doller vymysleli dva mladí studenti ze Zlína. Jedná se o diář, který se v mnoha detailech a propracováních liší od ostatních diářů v papírnictví. Samotný papír, stužka avšak i koženka lemující onen diář jsou z velice kvalitních materiálů. Nenajdete v něm předepsaná data, svátky, tučné linky, které se občas bojíte přetáhnout. Naopak Doller nabízí univerzálnost a kreativním jedincům otevírá dveře dokořán. Pokud si jej pořídíte kupříkladu v únoru, nemusíte zoufat, že několik stránek s měsícem leden zanecháte prázdných. Každý měsíc má svoji „předstránku“, kde se nachází dvanáct čísel – vy si zaškrtnete ten měsíc, který právě probíhá. Takže pokud pořídíte Doller v únoru, zakroužkujete si číslo dva. Na dalších stránkách se nachází měsíční zapisování úkolů a poté týdenní. Zde máte políčka prázdná, tudíž je čistě na vás, od jakého dne začnete psát své poznatky a pomalu se posouvat ke svým snům.

Fantazii se meze nekladou

Pokud vám nevyhovuje psaní, můžete kreslit. Jiní kreativci zase lepí do svých diářů fotografie či obrázky. Ten, kdo se duší cítí jako Jack Kerouac, jehož ruka se na bílém papíře stávala nezastavitelnou, si smí dovolit popsat stránek kolik chce, jak chce a vůbec to nevypadá špatně, ba naopak. Linky jsou totiž velice jemné a skoro přehlédnutelné. V každé kolonce pro daný den se nachází cíl, kterého hodláte pro daný den dosáhnout. Na konci měsíce se nachází stránka, na které shrnete své úspěchy a neúspěchy, co si myslíte, že se vám povedlo, zda se pomalu blížíte ke svým snům nebo jste stagnovali a příští měsíc to bude lepší.

Doller není jen tak ledajakým diářem. Dá se říct, že samotný diář této značky je tak trochu filozofie. Pokud se zajímáte, jak lze následný úspěch prostřednictvím tohoto pomocníka dosáhnout, čtěte dále, případně pro další informace nabízíme článek , se kterým se nepochybně ztotožníte.

Co je to Doller?

Doller vymysleli dva mladí studenti ze Zlína. Jedná se o diář, který se v mnoha detailech a propracováních liší od ostatních diářů v papírnictví. Samotný papír, stužka avšak i koženka lemující onen diář jsou z velice kvalitních materiálů. Nenajdete v něm předepsaná data, svátky, tučné linky, které se občas bojíte přetáhnout. Naopak Doller nabízí univerzálnost a kreativním jedincům otevírá dveře dokořán. Pokud si jej pořídíte kupříkladu v únoru, nemusíte zoufat, že několik stránek s měsícem leden zanecháte prázdných. Každý měsíc má svoji „předstránku“, kde se nachází dvanáct čísel – vy si zaškrtnete ten měsíc, který právě probíhá. Takže pokud pořídíte Doller v únoru, zakroužkujete si číslo dva. Na dalších stránkách se nachází měsíční zapisování úkolů a poté týdenní. Zde máte políčka prázdná, tudíž je čistě na vás, od jakého dne začnete psát své poznatky a pomalu se posouvat ke svým snům.

Fantazii se meze nekladou

Pokud vám nevyhovuje psaní, můžete kreslit. Jiní kreativci zase lepí do svých diářů fotografie či obrázky. Ten, kdo se duší cítí jako Jack Kerouac, jehož ruka se na bílém papíře stávala nezastavitelnou, si smí dovolit popsat stránek kolik chce, jak chce a vůbec to nevypadá špatně, ba naopak. Linky jsou totiž velice jemné a skoro přehlédnutelné. V každé kolonce pro daný den se nachází cíl, kterého hodláte pro daný den dosáhnout. Na konci měsíce se nachází stránka, na které shrnete své úspěchy a neúspěchy, co si myslíte, že se vám povedlo, zda se pomalu blížíte ke svým snům nebo jste stagnovali a příští měsíc to bude lepší.

Kdyby vám někdo před pár lety řekl, že budou uzavřené hranice, a že bude kvůli „nějakému viru“ problém vycestovat mimo republiku, asi byste mu neuvěřili. S touto realitou se bohužel musíme smířit, ale všechno zlé je pro něco přece jen dobré. Máme více příležitostí poohlédnout se po turisticky atraktivních oblastech Česka a zjistit, že i u nás se dá prožít báječný pobyt. Jen vědět, kam se vydat, a mít dobrý tip.

Proč právě s dodávkou

Půjčovny dodávek Praha nabízí vozidla pro nejrůznější účely a právě cestování o víkendech či na dovolené patří mezi zájemci o pronájmy těchto vozů k nejoblíbenějším. V letní sezóně bývají vozidla rychle rozebrána, proto je nutná včasná rezervace, zvláště pak v dnešní „koronavirové době“.

Pronájem dodávky se rozpočítá na počet osob – máte namířeno na horskou chalupu a je vás víc než sedm? Pak zvažte právě zapůjčení dodávky, kdy se celková cena pronájmu ještě snižuje o tyto náklady. Výhodné je to hlavně pro toho, kdo nevlastní žádný vůz a tam, kde se chcete vyhnout cestování hromadnými dopravními prostředky.

Jste všichni pohromadě – jízda v partě lidí vlakem či autobusem je zábavná show, to bylo známo již za socialismu, ale v dnešní době restrikcí s rouškami a neočekávaných opatření ze strany státní správy je jistější se těmto peripetiím vyhnout. A stejně tak s ubytováním, vyplácí se pronájem celé chalupy, kde jste jen sami, a máte jistotu, že vás kvůli viróze nebude nikdo perzekuovat.

A kam se vlastně v Česku vydat, aby to stálo za to, a vyhnuli jste se civilizačním faktorům v souvislosti s koronavirem?

Nejlépe bude na horách, je tam klid, zvláště pak na túře s batohem. Zkuste i méně známá, ale krásná místa, jako jsou Krušné hory (Boží Dar, Jáchymov, Plešivec, Pernink, Abertamy). Užijete si i na Šumavě (Plešné jezero, Jelení vrchy, Nová Pec, Vyšší Brod). Skvělý tip po celý rok jsou Jizerské hory (Albrechtice, Mariánská hora, Desná, Kořenov), v Krkonoších hlavně Harrachov Mýtiny nebo Rýžoviště.

Kdyby vám někdo před pár lety řekl, že budou uzavřené hranice, a že bude kvůli „nějakému viru“ problém vycestovat mimo republiku, asi byste mu neuvěřili. S touto realitou se bohužel musíme smířit, ale všechno zlé je pro něco přece jen dobré. Máme více příležitostí poohlédnout se po turisticky atraktivních oblastech Česka a zjistit, že i u nás se dá prožít báječný pobyt. Jen vědět, kam se vydat, a mít dobrý tip.

Proč právě s dodávkou

Půjčovny dodávek Praha nabízí vozidla pro nejrůznější účely a právě cestování o víkendech či na dovolené patří mezi zájemci o pronájmy těchto vozů k nejoblíbenějším. V letní sezóně bývají vozidla rychle rozebrána, proto je nutná včasná rezervace, zvláště pak v dnešní „koronavirové době“.

Pronájem dodávky se rozpočítá na počet osob – máte namířeno na horskou chalupu a je vás víc než sedm? Pak zvažte právě zapůjčení dodávky, kdy se celková cena pronájmu ještě snižuje o tyto náklady. Výhodné je to hlavně pro toho, kdo nevlastní žádný vůz a tam, kde se chcete vyhnout cestování hromadnými dopravními prostředky.

Jste všichni pohromadě – jízda v partě lidí vlakem či autobusem je zábavná show, to bylo známo již za socialismu, ale v dnešní době restrikcí s rouškami a neočekávaných opatření ze strany státní správy je jistější se těmto peripetiím vyhnout. A stejně tak s ubytováním, vyplácí se pronájem celé chalupy, kde jste jen sami, a máte jistotu, že vás kvůli viróze nebude nikdo perzekuovat.

A kam se vlastně v Česku vydat, aby to stálo za to, a vyhnuli jste se civilizačním faktorům v souvislosti s koronavirem?

Nejlépe bude na horách, je tam klid, zvláště pak na túře s batohem. Zkuste i méně známá, ale krásná místa, jako jsou Krušné hory (Boží Dar, Jáchymov, Plešivec, Pernink, Abertamy). Užijete si i na Šumavě (Plešné jezero, Jelení vrchy, Nová Pec, Vyšší Brod). Skvělý tip po celý rok jsou Jizerské hory (Albrechtice, Mariánská hora, Desná, Kořenov), v Krkonoších hlavně Harrachov Mýtiny nebo Rýžoviště.

Pro děti má společná hra s rodiči velký a nedocenitelný význam. A nemyslí se tím pouze společné stavění lega nebo puzzle. Ještě něco je stejně důležité jako čtení nebo učení básniček. Odežeňte svoje děti od počítačových her, mnohem více jim prospěje, když si s nimi budete alespoň dvakrát týdně hrát deskové hry. Že se děti učí především hrou, to je známé, ale nejen to. Vy je můžete tímto způsobem připravit na školní výuku i mnohé životní situace.
 
Člověče, nezlob se!
Kdo by rád prohrával! Ovšem děti předškolního i školního věku, ty nesou prohru úplně nejhůře. Znamená to pro ně, že zklamaly na celé čáře a neuvědomují si, že příště třeba zase vyhrají. Když se stanou vítězi, vyskakují a vřískají radostí, ale při prohře se nejen zlobí a dostávají záchvaty vzteku, ale také se cítí natolik zraněny, že dokonce doopravdy pláčí. Je to znakem vysokého nasazení, které dospělí dokáží skrýt, ale děti ještě nikoliv.
 
Nechávat děti vyhrát?
Většinou babičky a dědečkové nechávají děti vyhrát, aby měly radost. Ale dlouhodobě to není dobré. Pro nejmenší děti můžeme pravidla zjednodušit, nějakou chybu přehlédnout nebo dovolit další hod kostkou. Ale pomalu je třeba učit děti dodržovat pravidla a s prohrou se vyrovnávat. Musí se naučit vybudovat si sebevědomí, naučit se soutěžit a nebýt úspěšný jen za cizí pomoci.
 
Týmová prohra je o hodně snazší
Aby malé dítě nebylo v prohře tak úplně samo, můžeme s ním vytvořit společný tým. Dítě si třeba s maminkou vytvoři svoji vlastní strategii proti ostatním a případná porážka je potom tolik nebolí. V podstatě je každá prohra věcí cviku a na rodičích je, aby dětem dovolili zlost ventilovat, ale zároveň ji rozptýlit.
 
Co důležitého pro život naučí děti hraní deskových her:
·         dodržování pravidel
·         kreativní a rychlé myšlení, koncentraci a úsudek
·         schopnost soustředění
·         sebeovládání
·         řešení problémů
·         přijímat zodpovědnost za svoje rozhodnutí

Pro děti má společná hra s rodiči velký a nedocenitelný význam. A nemyslí se tím pouze společné stavění lega nebo puzzle. Ještě něco je stejně důležité jako čtení nebo učení básniček. Odežeňte svoje děti od počítačových her, mnohem více jim prospěje, když si s nimi budete alespoň dvakrát týdně hrát deskové hry. Že se děti učí především hrou, to je známé, ale nejen to. Vy je můžete tímto způsobem připravit na školní výuku i mnohé životní situace.
 
Člověče, nezlob se!
Kdo by rád prohrával! Ovšem děti předškolního i školního věku, ty nesou prohru úplně nejhůře. Znamená to pro ně, že zklamaly na celé čáře a neuvědomují si, že příště třeba zase vyhrají. Když se stanou vítězi, vyskakují a vřískají radostí, ale při prohře se nejen zlobí a dostávají záchvaty vzteku, ale také se cítí natolik zraněny, že dokonce doopravdy pláčí. Je to znakem vysokého nasazení, které dospělí dokáží skrýt, ale děti ještě nikoliv.
 
Nechávat děti vyhrát?
Většinou babičky a dědečkové nechávají děti vyhrát, aby měly radost. Ale dlouhodobě to není dobré. Pro nejmenší děti můžeme pravidla zjednodušit, nějakou chybu přehlédnout nebo dovolit další hod kostkou. Ale pomalu je třeba učit děti dodržovat pravidla a s prohrou se vyrovnávat. Musí se naučit vybudovat si sebevědomí, naučit se soutěžit a nebýt úspěšný jen za cizí pomoci.
 
Týmová prohra je o hodně snazší
Aby malé dítě nebylo v prohře tak úplně samo, můžeme s ním vytvořit společný tým. Dítě si třeba s maminkou vytvoři svoji vlastní strategii proti ostatním a případná porážka je potom tolik nebolí. V podstatě je každá prohra věcí cviku a na rodičích je, aby dětem dovolili zlost ventilovat, ale zároveň ji rozptýlit.
 
Co důležitého pro život naučí děti hraní deskových her:
·         dodržování pravidel
·         kreativní a rychlé myšlení, koncentraci a úsudek
·         schopnost soustředění
·         sebeovládání
·         řešení problémů
·         přijímat zodpovědnost za svoje rozhodnutí